Vánoční stromky - Smrk

Smrky jsou vždy zelené, obvykle rovně rostoucí, štíhlé stromy s jehlancovitou korunou. Dospělé jsou v přírodě obvykle vysoké 30 až 50 metrů. Kmeny jsou u paty až 3 metry silné, i ve stáří s ne příliš silnou , v šupinách se odlupující borkou. Kořeny jsou rozprostřeny většinou pouze v mělké povrchové vrstvě půdy a tak občas i staré stromy vyvrátí vítr. Šišky jsou vesměs převislé, zřídka vodorovně odstávající z větví, vyjímečně mírně vzpřímené. Všechny druhy smrků rostou v mírném a studeném pásu severní polokoule. Ve studené části mírného pásu rostou v rovinách, v krajích jižnějších – teplých, hlavně na horách. Celý rod má cca 40 druhů, které jsou domovem převážně na „dálném východě“, v oblasti střední až západní Číny a Japonska, - z tohoto území pochází asi 15 druhů, další jsou domovem v Severní Americe. Ve střední Evropě se nalézá jediný původní druh - Smrk ztepilý, P. abies /dříve uváděný jako P.excelsa /. Smrky byly u nás v minulosti vysazovány v obrovském rozsahu a často zcela bezohledně ve vztahu k původním porostům . Výsledkem tohoto hospodaření, které ale bylo zahájeno již asi před cca 100 lety, jsou monokultury , přemnožení škůdci, rozsáhlá poškození mělce kořenících porostů větrem a další škody způsobované přírodě „průmyslovou těžbou. dřeva po česku“.  Dalším využití, vánoční stromky jsou v ČR nejčastěji právě smrkové.

Picea abies - smrk ztepilý

Je domovem ve střední a severní Evropě kde roste především s Borovicí lesní – Pinus silvestris. Na řadě míst i v nižších polohách tvoří souvislé porosty. V Karpatech vystupuje až do výše 1500m, v Alpách 1300 až 2000m. Roste dobře v živných a vlhkých půdách . Na horách je na exponovaných místech hodně stromů rozvětvených a s ulomenými vrcholy. Na okrajích horských lesů a na horských loukách nalézáme často mnohokmenné, zakrslé až plazivé, hustě zavětvené, kompaktní jedince, kteří však většinou nejsou v tomto růstu stálí a vznikají působením tvrdých zimních podmínek a i okusem zvěří .

Stručný popis významnějších zástupců, jednotlivých forem a kultivarů:
1. Stromy štíhlé sloupového růstu : P.a. columnaris - tvoří úzkou štíhlou korunu složenou z krátkých vodorovných až převislých velmi hustě rozvětvených větví, P.a. „Argenteospica“s mladými výhonky při rašení žlutobílými.

2. Stromy s převislými větvemi nebo spoře rozvětvené : P.a.inversa - má větve hustě rozvětvené, převislé, přitisklé ke kmenu, P.a. „Frohburg“ podobná předchozí s jemnějším jehličím, P.a. „Formánek“- větve převislé, u kmene holé , bez jehlic na horní straně větví, P.a.viminalis – hadí smrk – málo rozvětvený, dlouhé pokroucené dolů visící větve.

3.Stromy zakrslé : P.a.conica - u nás asi nejznámější do kužele rostoucí smrk s jemnými paprsčitě odstávajícími větvičkami. Na suchých a zastíněných stanovištích často poškozován pavoučkem.P.a. nidiformis – zakrslá forma bez středního výhonu, větvičky tvoří „ hnízdo“- ve středu keře prohlubeninu , P.a. „Remonti“ tvar keře vejčitý, větvičky s jehlicemi světle žlutými, P.a. „Ohlendorffii“- tvoří hustý široký kužel, větvičky vějířovité, jehlice přitisklé,uspořádané do hřebínků, P.a. pumila – zakrslá forma, ploše kulovitá s tlustými tuhými větvičkami, P.a.procumbens – ploše vystoupavá, pomalu rostoucí forma s jemnými větvičkami složenými do vějířů, P.a. „Acrocona“, drobná varieta „WB“, i vzrůstnější severská forma s monstrózními šiškami na koncích větví.


Picea breweriana - smrk Brewerův.

Nejvzácnější a ve stáří opravdu majestátní a krásný americký smrk, rostoucí v pohoří Siskiyou, státě Oregon. Stromy rostou ve výšce cca 2000 - 2300 m v kamenité půdě. Dorůstají 40m výšky při síle kmene až 1m. Staré rostliny připomínají větvemi smuteční vrbu. Má ale význam pouze pro sběratele, je vhodný pro parky a velké zahrady.


Picea sitchensis - smrk sitka.

Široce jehlancovitý strom, až 50m vysoký, o síle kmene až 3 m, dožívající se až 500-800 let.
Roste od Aljašky po Kalifornii. Odolný druh, u nás vysazovaný, snáší dobře vlhko a mokrá stanoviště.
Ve sbírkách je několik zajímavých kultivarů zřejmě čarověníkového původu. P.s. „Strypemonde“ kompaktní kulovitá rostlina z Holandska, P.s. „Papoose“ z Anglie je modrá koule asi jeden metr v průměru, P.s. „Tenas“ je kompaktní hnízdovitý kultivar.


Picea glauca - smrk bílý.

Velmi otužilý a krásný jehlancovitý strom. Větve vodorovné až vystoupavé a většinou s převislými větvičkami. Dožívá se 250 – 300let, u nás málo kdy překročí výšku 15 -20m. Je to nejdůležitější hospodářsky využívaný strom Kanady. Mladé výhony jsou šedobílé až šedožluté, starší jehličí modro zelené. Roste na půdách vlhkých ale ne zamokřených. Na příliš mokrých ale i suchých místech zakrňuje. Rozšířen je opět od Aljašky a roste na celém území Kanady i na severu USA.
Varieta Albertina je strom až 50m vysoký, úzce jehlancovitý . Je původem v Kanadské provincii Alberta, roste rychleji než typ a proto je hospodářsky cennější .
P.g.A. „conica“ je zvolna rostoucí kuželovitá forma předcházející odrůdy nalezená r. 1904 u Lake Laggan. Je to nejkrásnější „klasická“ zakrslá jehličina hodící se výtečně do skalek a zahrad. Nejstarší rostliny u nás jsou cca 4 m vysoké při síle kmene asi 30 cm.. Novější kuželové kultivary P.g. „Alberta Blue, Arneson´s Blue Variegated, Sanders Blue „ a snad ještě další jsou jedny z nejhezčích malých dřevin. Je vypěstována a vzácně nabízena další nová skupina ještě menších kuželových smrčků – P.g. Laurin, Jean´s Dilly, Pixie a Cupido“. K elitě malých dřevin také patří i P.g. „Echiniformis, Elf, Alberta Globe, Tiny“, a kompaktní několik let stará novinka P.g. „Blue Planet“ . Opět, u specialistů na čarověníky najdeme ještě několik desítek jmen z nových sběrů.


Picea pungens - smrk pichlavý.

Smrk s charakteristickými šedomodrými tuhými, pichlavými jehlicemi. Dorůstá v domovině , ve Skalnatých horách USA asi 30m výšky a dožívá se prý až 600 let věku. Je to nejoblíbenější tak zvaný „stříbrný“ zahradní smrk. Roste dobře v půdách mokrých i suchých a nejdrsnějších polohách . Byl úspěšně vysázen například na holinách v Krušných horách .
Mezi známější a rozšířené kultivary patří P.p.columnaris,“Oldenburg, Kosteri, Hopsii, Vuykii“, novinkami jsou štíhlé vzřímené P.p.„Blue Totem , Iseli Fastigiate“ a plazivá „Mese Verde“ od f. Iseli ale i žlutě rašící P.p. „Mangold“, maličká P.p.“Jean Iseli“, zajímavá větší
„ Iseli Foxtail“ . Hustý a ne příliš rychlý růst má na našich zahradách častější P.p. Montgomery.


Picea orientalis - smrk východní.

Velmi krásné stromy s krátkými jemnými zelenými jehlicemi dorůstající na Kavkaze a Malé Asii kde je doma až 40m výšky při 1,5 m síly kmene. Je velmi otužilý a ani u nás nezmrzá. Lesnicky nevyužívaný – nevýznamný, protože roste pomalu. Krásné exempláře jsou v Průhonicích , Chudenicích, Lednici a i dalších parcích.
Kultivary patří k nejzajímavějším. P.o.„Compacta“ je hustý kuželový kultivar, P.o. „Pendula“, je štíhlá, úzce převislá forma, P.o. „Aureospicta, Silver Seedling a Skyland“ jsou při rašení a částečně i v průběhu roku žlutavé, žlutý je také choulostivější kultivar P.o.Tom Tumb Gold, k odolným patří malá P.o. „Mount Vernon, Gowdy, “ a několik dalších.


Picea omorika - smrk omorika.

Stromy s nápadně štíhlou korunou a při výšce 40m jen 40 až 70 cm silným kmenem. Torza původních porostů jsou na území bývalé Jugoslávie. Jsou staré 100-150 let. Štíhlé rovné kmeny byly často používány na stožáry lodí. P.omorika je odolná , mrazuvzdorná a bývá často vysazována v zahradách. Je pěstována štíhlá i převislá forma P.o. „Columnaris, a Pendula“ i do šroubovice se kroutící malebná forma P.o. „Pendula Bruns“. Menší kulovité až hnízdovité jsou P.o. „Minima, Picobelo, Kamenz, Pimoko, Schneverdingen „ a další z dílen sběrateů čarověníků, například pěkná a zajímavá se zdá být malá P.o. „Rokycany“.


Picea jezoensis - smrk ajanský.

Dospělý bývá tento druh asi 50m vysoký, větvičkami s dvoubarevnými jehlicemi připomíná jedli , shora jsou tmavě zelené, zdola modro bílé. Roste na Dálném východě , v Koreji, Kurilách a na Sachalinu. P.jezoensis je sice odolná, ale raší brzy a v nevhodných podmínkách u nás namrzá. V našich zahradnictvích je občas k dostání kultivar P.j. „Compacta“ . P.j. je často používána japonskými pěstiteli bonsai. U nás, pokud je mi známo je pěstována jen dost vzácně. Několik let stará roubovaná rostlina u mě přežila v kontejneru a bez poškození tvrdou loňskou zimu, - pěstování je možné..

V parcích a zahradách je pěstováno v menším rozsahu ještě několik dalších druhů. Domnívám se, že pro pěstování v nádobách i zahradách jsou nároky i růst těchto smrků téměř shodné s popsanými . Dále je třeba uvést že v některých obchodech i školkách jsou nabízeny a ve větším rozsahu prodávány kříženci některých výše uvedených druhů. Bývají označovány jako „stříbrný smrk“, a jen v lepším případě je uvedena poznámka že se jedná o semenáčky. Jsou to vesměs odolné, ale většinou rychle rostoucí - velké stromy s jehlicemi v barvě od zelené až po namodralou. Smrky u prodejců s vánočními stromky bývá stár zpravidla něco kolem desíti let.